wz

Serenáda Es dur

(1) Základní údaje

  • Opusové číslo: 6
  • Katalogové číslo (Nouza - Nový): JSKat 21
  • Rok vzniku: 1892, dvojice sólových houslí v závěru 3. věty doplněna 1912
  • Obsazení: smyčcový orchestr
  • Základní tónina: Es dur
  • Věty: 1. Andante con moto, 2. Allegro, ma non troppo e grazioso, 3. Adagio, 4. Allegro giocoso, ma non troppo presto
  • Durata: kolem 29 min
  • Premiéra: 1893 Tábor (1. a 2. věta), 1894 Praha (kompletně), 1912 Vídeň (definitivní verze)
  • 1. vydání: Nikolaus Simrock, Berlin 1896 (partitura a hlasy), Nikolaus Simrock, Berlin 1896 (úprava pro klavír na 4 ruce, autor J. Spengel), 1. vydání definitivní verze Nikolaus Simrock, Berlin (dotisky k 1. vydání)

(2) Okolnosti vzniku a charakteristika

Smyčcovou serenádu Es dur napsal Suk o prázdninách po absolvování Dvořákovy mistrovské školy. Později v jednom z veřejných projevů vzpomínal, že tak reagoval na Dvořákova slova: Suku, teď je léto, tak udělejte něco radostného, aby to nebyly stále ty velkoleposti do moll. Záliba -náctiletého skladatele v mollovém patosu tak ustoupila klasickému druhu vícevětých skladeb bezstarostného ladění, kterému Dvořák věnoval mj. mimořádně krásnou Serenádu E dur pro stejné obsazení. Dvořákův kompoziční styl byl Sukovi pro serenádu natolik blízkou a silnou inspirací, že jeho vliv nelze přeslechnout, je zcela zřejmý – ale o to víc už dílo prozrazuje Sukovu individualitu silou lyriky spojené s jedinečným smyslem pro barvu. V Adagiu Suk projevil svou poeticky cítěnou zvukovou představivost způsobem, který zvlášť výrazně ukazuje směrem k jeho pozdější osobitosti. Dílo bylo také už v prvních ohlasech přijato jako jedinečný mistrovský kus svého žánru. Všiml si ho i Johannes Brahms, jenž ho doporučil svému nakladateli Simrockovi k vydání, které také bylo realizováno.


info@josefsuk.czweb.org, © Tereza Dítětová a Jan Charypar, 2009 –