wz

Řekli o něm

Byla to duše umělce; bylo to naivní a vřelé srdce umělcovo; byl to umělec do posledního nervu a poslední žilky. Jak dovedl naslouchati hudbě, jak miloval hudbu, jak miloval lidi, jakou prostou a dobrou písničku bzučel celým životem! Byl to muzikant, i když nehrál a neskládal; bylo v něm a s ním a kolem něho Boží požehnání hudby, dobrota a citlivost, naivní pohoda i bolest usmířená, láska i důvěřování, radost i nadšení. Být s ním, to bylo jako být na venkově, kde voní seno a září bezpočtu hvězd. V hospodě hrají šumaři a na hřbitově cinká umíráček nad smrtí nejdražšího; a Mistr Suk, pan profesor Suk, Pepíček Suk ve své duši hraje k tanci a zvoní umíráčkem a hvízdá na píšťalku pasáčkovu. Hospodo, ještě poslední sklenku toho rudého na oslavu světa, lásky, hudby a přátelství; kdo miluje, nebude se bát smrti.

Karel Čapek, spisovatel

Od prvních houslových nebo klavírních skladeb, známé Smyčcové serenády, kterou napsal již v osmnácti letech, nalezl Suk svou vlastní, osobitou hudební řeč, která pak vyvrcholila ve velkých dílech, jako je scénická hudba k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, symfonických básních Pohádka léta a Zrání a ve velké symfonii Asrael, psané pod dojmem náhlé smrti Otylky a Antonína Dvořáka. V těchto velkých dílech je Sukova hudba neobyčejně osobní a hluboce citová a na velkých plochách rozsáhlé hudební stavby uplatňuje v největší míře moderní harmonické myšlení, do nejmenších podrobností vypracovaný vícehlas a krajní dynamické rozpětí. Hlasy Sukových partitur jsou vypracovány s takovou přesností a smyslem pro detail, že i jen z pohledu je patrné, jak dokonalou představu měl skladatel o zvuku, který chtěl dosáhnout, a jak přesně věděl o každé podrobnosti svých velkých hudebních architektur. Tento smysl pro maličkosti, pro zvuk, jakoby pro spojení přesné kresby s krásnou barevností je v každém Sukově díle, i ve skladbách klavírních. A nejen v těch známých, jako jsou cykly O matince a Životem a snem, ale i v menších skladbách, které dokazují, že Suk byl i výborným klavíristou s podivuhodným smyslem pro zvuk nástroje. A stejně jako ve velkých orchestrálních skladbách, Houslové fantazii nebo v komorních dílech, otvírá i v malých klavírních skladbách Josef Suk před hráčem svět své hluboce zaujaté osobní citovosti, jemného smyslu pro tichý humor a klenbu hudební myšlenky (fráze), vyžadující smysl pro každou maličkost a zvukovou kulturu.

Ivan Medek, muzikolog

Miluji Janáčka. Stejně miluji Josefa Suka. Nikdo z našich tvůrčích hudebníků nepronikl k propastným hloubkám, v nichž se zmítá lidská duše, tak jako ti dva. U nich je peklo a nebe hned vedle sebe, očistec chybí. Mají společný duchový základ, ale řečí se velmi různí. (...) Janáček vyřezává kudlou, Suk kreslí nejjemnějším perem.

Václav Talich, dirigent

S hudbou Josefa Suka jsem se setkal již jako dítě, protože moje matka ji velice milovala. Teprve později, když jsem se začal hudbou zabývat profesionálně, jsem měl možnost náležitě obdivovat sukovskou komplexnost, velkolepé a domyšlené stavby, kde se celek ozvěnou odráží v každém detailu, a nekonečnou něhu, kterou v sobě tvůrce této hudby nosil.

Měl jsem to štěstí, že jsem přišel do Liverpoolu a Anglie vůbec právě v době, kdy byla mentalita publika dokonale připravena k přijetí Sukovy hudby. To mi pak dalo možnost natočit celou galerii monumentálních Sukových skladeb. Britské nadšení se přeneslo i do Spojených států. Sukova Asraela, Radúze či Smyčcovou serenádu jsem měl příležitost dirigovat na pódiích v Bostonu, Clevelandu, New Yorku, Atlantě, St. Louis, St. Paulu, v San Franciscu, Philadelphii a v Seattlu. Jistě mi věříte, že tento výčet není holedbání, ale čirá radost z toho, co se zatím podařilo.

Libor Pešek, dirigent

Vše, co jsi napsal, diktoval život, jeho sny a touhy, jeho slast i utrpení. Byla-li díla Tvého mládí prosycena radostným jasem naděje, dostalo se pracím druhé poloviny života posvěcení bolesti. Když jsi usedl k pultu druhých houslí v Českém kvartetu, naznačil jsi, netuše, svou povahu a svůj cíl: tiše, takřka nepozorován a v ústraní sloužiti kráse.

Josef Bohuslav Foerster, skladatel, z projevu při Sukově pohřbu

Ztrácel jsem v něm nezapomenutelného druha od svého vstupu do Dvořákovy kompoziční školy na celé naší umělecké dráze. V té šťastné době našich začátků okouzloval mě svým kamarádstvím, imponoval mi svým nadáním. Měl neobyčejně vyvinutý smysl pro formu, v níž nebylo nic nahodilého, ovládal již kompoziční techniku s překvapující jistotou, byl nadán neomylným instinktem pro zvukovou působnost díla. (...) Naslouchám nyní v teskně usměvavém zamyšlení jeho skladbám z raného období, jsou mi tak blízké a milé svým mladistvým elánem, vřelým citem a jemným půvabem. Psává se stereotypně o Sukově podléhání vlivu Dvořákovu. Neshledávám valný, konstatuji jen příbuznost hudebního temperamentu a smyslu pro zvuk. Srovnávám-li však díla jejich mládí, shledávám u Suka již tehdy náznaky jeho osobnosti, kde u Dvořáka není po nich ještě ani potuchy.

Vítězslav Novák, skladatel

Beethoven byl prorokem. Byl to duch náš, naší doby. Je v něm demokracie, zmítání, vřava, válka, bolest – tíže kosmu. Ale Beethoven ještě nedotvořil. Holandská a dánská suchost je v něm – málo srdce. Nás Čechy, Slovany, to neuspokojuje. Čekáme na svého Beethovena. Já jeho příchod cítím již v Sukovi.

Otokar Březina, básník, ze vzpomínky Miloše Bezděka

Kdo žije jako já ve vysokém světě Smetanově a Beethovenově, ten na Suka si po celé měsíce nevzpomene.

Zdeněk Nejedlý, historik a muzikolog

Sukovy klavírní skladby jsem začal hrát vlastně ještě v téměř dětském věku. Byly to jeho Ukolébavky, Epizody a cyklus O matince, který jsem později natočil jako svou první desku v Praze. Kdybych nevěděl ze svědectví Sukových přátel, jak okouzlující a hluboce dobrý člověk Suk byl, byl bych to zcela jistě poznával z každého jeho tónu. Myslím, že Suk pro nás znamená tolik, co pro německý svět Gustav Mahler.

Ivan Moravec, klavírista

Od poloviny 80. let bylo možno Sukovu hudbu stále častěji slyšet v rozhlase a koncertních síních a někteří britští pianisté objevovali i Sukovo klavírní dílo. Takže já a britští posluchači jsme poslouchali stále víc a víc Sukovy hudby a postupně jsme si zvykali automaticky řadit jeho jméno vedle Smetany, Dvořáka, Janáčka a Martinů.

Dr. Graham Melville – Manson, předseda Britské Dvořákovy společnosti pro českou a slovenskou hudbu

Suk nalezl v sobě schopnost široké resonantnosti, která vyznačovala všechny mystiky. Poznal to nikoliv z odstupu, nýbrž z přímého účastenství, a tím silněji mohl najíti i odstín, jímž se toto poznání mělo objeviti v jeho skladatelském díle. Byly tu sklony, které Suka provázely a které mu pomáhaly v úkolu, jenž byl skladateli vrozen. Byl tu především styk s lidmi, přátelskými a srdečnými, byl tu i styk s hodnotami vysoké úrovně duchovní. Duchovním světem Sukovým tu byl svět Sovův a Březinův a nacházím tu odzvuk velkého hesla Březinova: ‚K útěše bratří jsem zpíval, šťasten z úsměvu jejich, a věřil!‘

Mirko Očadlík, muzikolog

Suk – skladatel pro mne znamená něco důvěrně českého, nejčistší inspiraci něčím národně jedinečným a ‚nám‘ nesmírně sdělným. Krása, žal, drama, touha, láska a zvláštní poloha filosofična. Splývá pro mne vizuálně s malířem Preislerem i Zeyerovou imaginací.

Petr Weigl, scénárista a režisér, tvůrce filmového přepisu Radúze a Mahuleny

Každé jeho dílo bylo pro mne novým objevem jeho tvůrčí potence i hloubky jeho cítění. Vyrůstal v něm před mými zraky hudební básník, Bohem požehnaný. S jakou radostí jsme přijali dedikaci jeho prvního i druhého kvarteta a s jakým nadšením jsme se ponořili do studia těchto velkých a jako křišťál čistých děl! Přišly na svět jeho Čtyři kusy pro housle a klavír, mně věnované, a pak jeho jedinečná houslová Fantazie s orchestrem. Bude vždy světlým bodem v celém mém žití onen okamžik, když v průvodu své choti Otilky mi ji přinesl ve skizze.

Karel Hoffmann, houslový virtuoz, člen Českého kvarteta

Suk, to by byla kapitola sama pro sebe. Byl na jedné straně strašně prostý a srdečný, na druhé straně zas nesmírně složitý. Trpíval hrozně svým stálým neklidem. Když byl v cizině, toužil domů, když byl doma, toužil zase ven. Stále se trápil pomyšlením, jak je doma, co dělá syn, který byl v mládí často nemocen anginou, a tak podobně. Snažíval jsem se ho z toho vyvésti, ale často to nebylo nic platno. Najednou se uprostřed řeči odmlčel a byl jako se světa pryč. Nezbylo než počkat, až ho to pustí, a pak zas to byl ten nejmilejší a nejvtipnější společník, jakého si možno představit.

Ladislav Zelenka, violoncellista, člen Českého kvarteta

Určitě není náhoda, že se stále hovoří o spojnici mezi Sukem a Dvořákem. Ale abychom byli spravedliví, celá linie začíná vlastně u Smetany a Fibicha; u Suka cítím jak fibichovskou emocionalitu, tíhnoucí – v dobrém – až k sentimentu, tak i smetanovskou konceptuální přemýšlivost a stavebnost. Navíc mě jako skladatele zajímá Sukova neotřelost harmonického myšlení – nemluvě o melodickém bohatství, to je u něj 'odmalička'. Na jeho partiturách mě vzrušuje právě přítomnost také intelektuálního výkonu, nejen spontánní tvorby, práce s bohatou a košatou harmonií, modulacemi… a u Suka navíc plyne všechno naprosto přirozeně, jeho hudba je chytrá, rafinovaná a přitom prostá – to je asi vrchol toho, čeho by si člověk sám přál dosáhnout.

Prof. Václav Riedlbauch, skladatel

Vystoupí houslista Karel Hoffmann. Hraje Fantasii pro housle a orchestr od Josefa Suka op. 24. (...) Zavál vítr. – Slovanský vítr to byl, vítr z Čech. Avšak nepoznatelny jsou prostředky, jež této Fantasii dávají slovanského rázu. Jedno vím: není v nich žádný z oněch známých prostředků, žádný ozvuk lidové písně, žádný dudácký bas. Prudké světlo a stín mohutně černý vlní se po českých polích, po lese v mlhách, po točité silnici s blátem a s bílou kaplí na křižovatce vedle hřbitova. (...) Jsem cizincem v této zemi, cizincem mezi cizinci. Přece však jsem zde cítil, co mě určuje – realita lidská a realita domova – jako cosi cizího jsem ji cítil, ale cítil jsem ji. Mistře Suku, sotva mne znáte a já nevím nic o Vašem životě. Když vypukla válka, v srpnu 1914, seděli jsme spolu dvě hodiny v hostinci, hovořili jsme a popíjeli, pamatujete se? Zmínil jste se o Beethovenově Deváté. 'Všichni lidé budou bratři'. Rozuměl jsem Vám moc dobře.

Max Brod, spisovatel

Nejplatnějším důvodem, proč je možno Suka nazvat subjektivistou, je ono svobodné proudění sil v jeho hudební myšlence, ono klasické heslo: duch vlaje, kam se mu zachce - a právě to by mohl Suk plným právem zvolit za svou tvůrčí devisu. Sukův subjektivismus spočívá v nejtěsnějším vztahu hudebních prvků k subjektivním výrazovým intencím; v tom, jak Suk využívá pro svoje výrazové cíle přirozených energetických procesů, které jsou podkladem každého hudebního projevu, v tom, jak se jindy formace drobných částic i větších celků poddajně přizpůsobuje nejmenším pokynům, jež diktuje snaha o pravdivost, věrnost a bezprostřednost subjektivního citového výrazu. (…) A v tom, jak tuto poslušnost výrazových imperativů dovede spojit s přesvědčivou organičností formového rozvoje, spočívá specifický charakter Sukova umění a sám základ jeho geniality.

Václav Štěpán, klavírista a muzikolog, analytik Sukovy hudby

Zdroje citátů

  • Bezděk, Miloš: Otokar Březina a "Epilog" Josefa Suka In: Tempo, 1934, roč. 13, č. 5.
  • Drégr, A. (ed.): Dítě českého muzikantství. Praha 1935.
  • Hoffmann, Karel: Vzpomínky na blažené doby soužití s mistrem Josefem Sukem. In: Tempo: listy Hudební matice, 1934, roč. 13, č. 5.
  • Kadlec, Petr: průvodní text k CD Václav Talich: Special Edition 3. Supraphon 2005.
  • Kadlec, Petr: Smetana - Dvořák - Suk: texty Ivana Medka (15) In: http://operaplus.cz/smetana-dvorak-suk/?pa=1.
  • Nejedlý, Zdeněk: "Můj" případ: k pathologii české společnosti v republice. In: Smetana, 1919, roč. 9, č. 5-6, s. 65-80. Vyšlo i samostatně, Praha 1919.
  • Novák, Vítězslav: O sobě a o jiných. Praha 1970.
  • Pičman, Otomar: Lidská tvář Josefa Suka (1974). Ed. Vladimír Janovic. Benešov 2002.
  • Reittererová, Vlasta: Josef Suk. In: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Josef-Suk~09~unor~2004.
  • Štěpán, Václav: Novák a Suk. Praha 1945.
  • Štrausová, Michaela (ed.): Stezky po krajině Josefa Suka. Praha 2004.

info@josefsuk.czweb.org © Tereza Dítětová, Jan Charypar, 2009-2013