Disertace – errata

S. 4, předposlední odstavec: vztah k literatuře.

S. 8 – dopl.: Historii vzniku této Zeyerovy hry objasňuje zvláště vydání jeho korespondence s Karlem Dostálem-Lutinovem. Citace: BATŮŠEK, Stanislav (ed.). Přátelství básníků: vzájemná korespondence Karla Dostála-Lutinova s Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou. Brno: Host, 1997.

S. 39 – chybějící bibliografický údaj k citátu: SÁDECKÝ, Zdeněk. Lyrismus v tvorbě Josefa Suka. Praha: Academia, 1966, s. 20.

S. 48 – oprava v Zeyerovu citátu: „[…] co ze srdce se mi vyroní, zase k srdci promluví, k srdci těch prostých lidí […]“.

S. 63: Ony dopisy byly v PNP dodatečně nalezeny v Zeyerově fondu, ale mezi nezařazenými – s domněle neznámým adresátem. Zeyerův dopis ze dne 9. srpna 1900 byl nově zařazen do Sukova fondu v Českém muzeu hudby.

S. 65 nahoře: „… raduji se z ní!“

S. 73 – Chválův citát: „dialog anděla Raguila“.

S. 75 – ve 2. odstavci oprava komentáře v závorce: nelze než souhlasit.

S. 76 – opravy v Šourkovu citátu: „vpravdě legendárního“, „necelé tři roky“.

S. 78, 3. odst.: dle hesla.

S. 79 – oprava v Sádeckého citátu: „adekvátními obrazy“.

S. 81: Melodramatický úvod k písni Danice Pad temný stín… Suk dokomponoval až roku 1911 v rámci suity.

S. 82 – dopl. k prvnímu odstavci kapitoly 5.1.2: Čísla stránek v závorkách v následujícím textu odkazují na klavírní výtah.

S. 99:
Chybějící bibliografický údaj k citátu: HOFFER, E. [Emilian]. Josefa Suka melodramatická hudba k Zeyerově legendě „Pod jabloní“. Dalibor, 1902, roč. 24, č. 21, s. 170.
Upřesnění: po modulaci v 7. taktu příkladu 22.

S. 105 nahoře: Dramatický kus s předehrami a entreakty opravdu obsahově provázanými s ním a žádným jiným... – možná přesněji "až do osmdesátých let 19. stol. nebyl standardem".

S. 107 – k poslední větě 1. odstavce: Skicu ovšem dokončil už za Zeyerova života, po jeho smrti ji instrumentoval (viz kap. 4.1, s. 66).

S. 110 – oprava let vzniku Mendelssohnovy scénické hudby: 1842, předehra 1826.

S. 111 – oprava mylných závěrů plynoucích z chybného údaje: Mendelssohnova scénická hudba je až ze 40. let a není mnohem starší než Schumannův Manfred, nýbrž jen o 6 let.

S. 123 – přesněji poslední bod 1. odstavce: Autor scénické hudby pracuje jen s vybranými monology a dialogy, zpravidla určitého typu. Přesněji ve 2. odstavci: autor scénické hudby komponuje na text, do kterého nemůže zasahovat, ale zase si v odvislosti od míry tvůrčí svobody, kterou mu zadavatel ponechá, může do jisté míry vybírat...

S. 170, konec prvního odstavce: Motto totiž osvětluje křesťanskomravní souvislost této části, a tím zdůvodňuje provedení démonického scherza v kostele.

S. 171 dole, poznámka č. 468 – doplnění čísla strany studie: s. 60.

S. 187 dole: nedopatřením duplikována položka bibliografie.

S. 191 – dopl.: KUNA, Milan et al. (eds.). Antonín Dvořák: korespondence a dokumenty: kritické vydání. Svazek 4, Korespondence odeslaná 1896–1904. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1995. ISBN 80-7058-336-3.

S. 193 dole: ISMN, nikoli IMSN.

S. 194 – dopl.:
ŠAMBERK, František Ferdinand. Josef Kajetán Tyl: obraz z českého života ve třech odděleních. 2. vyd. V Praze: A. Neubert, 1946.
ZEYER, Julius. Radúz a Mahulena: slovenská pohádka o 4 jednáních. Vyd. 10., v SNKLHU 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961.
ZEYER, Julius. Pod jabloní. Nový život, 1900, roč. 5, č. 3–4 a 8–12; 1901, roč. 6, č. 1, 2, 4.