wz

Tvorba před r. 1888

(1) Základní údaje

  • Názvy děl a roky vzniku: Polka G dur (1882), Sonáta C dur (1883), Ouvertura d moll (1885), skladba v B dur (bez názvu, 1886?), skladba v G dur (bez názvu, 1886/87?), Polonaise c moll (1886/87), Jindřichohradecký cyklus (takto nazýván v literatuře; v autografu bez názvu, 1887)
  • Opusová čísla:
  • Katalogová čísla (Nouza – Nový): JSKat 101–107
  • Jindřichohradecký cyklus – názvy skladeb: 1. Příjezd do Hradce, 2. Vchod do rytířského sídla Milky, 3. Vyplazené jazýčky, 4. Svatební průvod Milky se sl. Krasovou (takto uvedeno v autografu, zřejmě má být "Krausovou")
  • Obsazení: Polka G dur: původně housle, Sukův otec připsal levou ruku pro klavírní znění; ostatní skladby: klavír, Polonaise i v úpravě pro čtyři ruce
  • Veřejné premiéry: č. 2 a 3 z Jindřichohradeckého cyklu provedeny 22. 11. 1923 v Praze, interpret Václav Štěpán
  • Vydání: Polonaise, skladba v B dur a dvě skladby z Jindřichohradeckého cyklu vydány společně pod názvem Skladby z mládí, editor Vladimír Polívka, Orbis, Praha 1951

(2) Sukova tvorba z dětství

Svoji první skladbu napsal Suk v osmi letech, tedy už v roce, kdy se začal od otce učit hudbě. Otec mu poradil, aby k maminčinu svátku něco složil, a tak chlapec napsal houslový part prostinké polky v tónině G dur. Otec pak připsal do druhé osnovy průvod v levé ruce pro klavírní znění. V devíti letech se Suk pokusil o první klavírní skladbičku, kterou napsal v tónině C dur. Styl naznačuje inspiraci klasicismem, ale kompoziční prostota a současné užití názvu Sonáta budí úsměv roztomilou naivitou. Další skladbička s názvem Ouvertura d moll, kterou Suk napsal pro klavír v jedenácti letech, je už složitější. Suk vzpomínal, že ji vytvořil pod dojmem opery Josefa Richarda Rozkošného, na kterou ho vzal otec do Národního divadla: Po druhé jsem byl v divadle o rok později s otcem, a tu jsem slyšel Rozkošného operu 'Svatojanské proudy'. Jak jsem přijel do Křečovic, složil jsem hned ouverturu d-moll. [Živá slova JS, s. 112] Když se chlapec, už téhož roku, ucházel o přijetí na pražskou konzervatoř, zahrál prof. Josefu Försterovi právě tuto skladbu. Asi v letech 1886 a 1887 napsal pro klavír na dvě ruce dvě skladby bez názvu a polonézu, které všechny věnoval své sestře Emilii ("Milce"), učitelce v Jindřichově Hradci. Polonézu označil jako své op. 1, ale později za studií u Dvořáka svá dosavadní opusová čísla zrušil. Upravil ji také pro čtyři ruce a v této podobě věnoval Vysoce urozenému Pánu panu Rudolfovi Vojth-ovi, Baronu ze Šterbeců ke dni 17. dubna 1887. Ač Suk na konzervatoři ještě nestudoval skladbu, polonéza už nemohla nechávat na pochybách o jeho kompozičním talentu.

Téhož roku napsal pro klavír svůj první cyklus charakteristických kusů, v literatuře zvaný Jindřichohradecký (v autografu tento název není). Inspirovaly jej dojmy z návštěvy sestry Emilie, která bydlela vedle zámku v Jindřichově Hradci a které také cyklus věnoval. Do první skladby připsal poznámku: Kde bydlí Milka? Název třetí skladby je inspirován elektrifikací Jindřichova Hradce v roce 1887 – "vyplazené jazýčky" byly prý asociací, kterou budila rozžhavená vlákna v žárovkách. "Sl. Krasová" byla podle zjištění Z. Nouzy a M. Nového [JS: tematický katalog skladeb, s. 389] nejspíše Krausová, blízká přítelkyně Sukovy sestry Nasťa (Anastasie), provdaná Haškovcová, které Suk později věnoval Idylky, op. 7, č. 3 a píseň Noc byla krásná. Všechny skladby věnované sestře (obě nepojmenované skladby, polonézu a tento cyklus) svázal do jednoho svazku s červenými deskami, na kterých je vytlačeno zlaceným písmem: Věnováno své milé sestřičce Milce 18 24/11 87 (24. listopadu je svátek Emilie).


info@josefsuk.czweb.org, © Tereza Dítětová a Jan Charypar, 2009 –