wz

Balada a Serenáda

(1) Základní údaje

  • Opusová čísla: 3, č. 1 a 2
  • Katalogové číslo (Nouza – Nový): JSKat 9 a 34
  • Roky vzniku: 1890 (revize 1896) a 1896
  • Obsazení: violoncello, klavír
  • Základní tóniny: d moll (Balada), A dur (Serenáda)
  • Durata: Balada cca 5:30, Serenáda cca 5 min
  • Premiéry: Balada (původní verze) 15. 1. 1891, Praha (1. hudební večer chovanců skladatelů), Serenáda 28. 4. 1898, Praha
  • 1. vydání: N. Simrock, Berlin 1900

(2) Okolnosti vzniku a charakteristika

Roku 1890, ještě před vstupem do Dvořákovy mistrovské školy, Suk zkomponoval trojici balad v téže tónině d moll, ale pro různá obsazení – pro smyčcové kvarteto, pro housle a klavír a pro violoncello a klavír. Je to charakteristický projev jeho tehdejší mladistvé záliby v mollovém patosu, která patrně souvisela i s dobovou salónní hudební módou v Praze a korespondovala se Sukovou citlivou povahou. Vítězslav Novák si prošel podobným obdobím, na které pak s úsměvem vzpomínal jako na "Sturm und Drang". Dvořák Sukovi roku 1892 poradil, aby s těmi "velkolepostmi do moll" už skončil a složil něco veselého – a tak vznikla oblíbená Serenáda Es dur pro smyčce. Nicméně i ony Sukovy baladické skladby z té doby se občas hrají a violoncellová balada patří mezi ně. Jde o jednu ze skladeb, jimiž se Suk na konzervatoři poprvé představil Antonínu Dvořákovi jako nastupujícímu profesorovi mistrovské školy.

Roku 1896 Suk zkomponoval pro stejné obsazení ještě drobnou serenádu v A dur, která byla posléze vydána v Berlíně u Simrocka společně s baladou jako druhé číslo z op. 3. Baladu při té příležitosti podrobil revizi. Oba půvabné kousky patří k typickým drobným květům Sukova lyrického a melodického fondu.


info@josefsuk.czweb.org, © Tereza Dítětová a Jan Charypar, 2009 –