Neautorské úpravy děl
Sukem schválené úpravy (vyjma klavírní výtahy)
- Kalaš, Julius: orchestrální úprava pochodu Pod Blaníkem se sborem ad libitum. O vypracování orchestrální instrumentace pochodu požádal svého žáka Julia Kalaše sám Suk.
- Křička, Jaroslav a Petr Křička: sborové party připsané do pochodu V nový život. Autorem vlasteneckého sokolského textu je Petr Křička, hlasy dokomponoval Jaroslav Křička. Roku 1930 byl doplněn sbor jen k triu skladby. Když Suk Křičkovu sborovou úpravu viděl, prohlásil prý: "Jaroušku, to je skvělý!" Tato verze pochodu byla zadána do umělecké soutěže na Letních olympijských hrách v Los Angeles 1932 a vyhrála druhou cenu. První cena nebyla udělena, protože vítězná skladba nesplňovala podmínku, že musí být vytvořena přímo pro olympijské hry. Viz Národní listy, 1932, roč. 72, č. 219, s. 2 a Tempo, 1932, roč. 12, č. 2, s. 74-75. Roku 1934 byl doplněn sbor i k hlavnímu tématu skladby. Zde zhlédněte živé provedení Jiřího Bělohlávka na BBC Proms 2012.
- Oberthor, Prokop: úprava pochodu V nový život pro dechovou hudbu. Vydáno roku 1932 v Hudební matici Umělecké besedy.
- Picka, František: varhanní úprava Meditace na staročeský chorál Svatý Václave. Úprava byla vytvořena hned v roce vzniku skladby (1914) a vydána v nakladatelství Urbánek a synové.
Nové formy děl vytvořené po Sukově smrti
- Fišer, Luboš: filmová úprava hudby k dramatické pohádce Radúz a Mahulena. Vytvořeno pro film Radúz a Mahulena režiséra Petra Weigla, natočený roku 1969 a poprvé uvedený v Československé televizi roku 1971. Filmový soundtrack sestavil Fišer s použitím úseků původní scénické hudby i vět suity Pohádka, některé drobné motivy i upravil dle vlastních potřeb (např. změnou instrumentace či tempa) a dokomponoval asi tři drobné vlastní motivy odvozené ze Sukova tematického materiálu. Jde o zdařilý počin zkušeného mistra filmového soundtracku, který lze hodnotit jako plnohodnotnou třetí formu Sukova díla po původní scénické formě a koncertní suitě. Analýza viz Jan Charypar: Filmová úprava Sukovy hudby k dramatu Radúz a Mahulena. Opus musicum, 2019, roč. 51, č. 2, s. 20-39.
- Zahradník, Zdeněk: suita ze Sukovy scénické hudby k dramatické legendě Pod jabloní. Tuto verzi suity sestavil Zahradník jako dramaturg Supraphonu pro novou nahrávku České filharmonie pod taktovkou Libora Peška, vydanou roku 1986. Místo dvou sborových částí původní Sukovy suity Pět obrazů použil dvě jiné části scénické hudby: píseň Danice Pad temný stín jako 4. větu a předehru k 6. obrazu jako epilog. Ve scénické hudbě naopak píseň navazuje na předehru jako úvodní scéna obrazu, takže Zahradník tyto dvě části prohodil – ale v suitě se to tak hodí, neboť nálada předehry vystihuje šťastný konec celé hry. Scéna po předehře začíná krátkým melodramem Danice, která neklidně a v obavách čeká na svého Živana. Z tohoto melodramu Zahradník vynecháním recitace a vystřižením několika taktů vytvořil úvod písně a na konci jej reprízoval jako závěr (zatímco ve scénické hudbě následuje po písni další melodram). Absencí sborových částí pomíjí Zahradníkova suita náboženský charakter díla, na druhou stranu zdůrazňuje jeho radúzovské rysy, je formově kompaktnější a z hlediska provozování výhodnější – nevyžaduje sborový aparát a altistka si zazpívá ve dvou větách, nejen v jedné. Sukova původní suita více vystihuje povahu celé hry, která se odehrává střídavě v ráji a na zemi, zatímco Zahradníkova verze zůstává jen na zemi. I v Sukově verzi ovšem chybí element propojující oba světy – výrazný motiv anděla Raguila. V závěru hry oba světy vlastně splynou nesobeckou láskou Živana a Danice a andělovým požehnáním v pozemském štěstí. Tomuto vyústění je bližší finále suity Zahradníkovy, protože Suk musel při zařazení sborových částí použít jako finále úvodní velkolepé zpěvy andělů v ráji (jinam by se v suitě nehodily). Při rostoucím zájmu o Sukovu tvorbu lze doufat, že časem někdo přijde s ještě lepším řešením, ve kterém uslyšíme i Raguilův motiv.
Některá aranžmá vytvořená po Sukově smrti
- Boušková, Jana: úprava Letních dojmů, op. 22 b, pro sólovou harfu. Hrát tyto tři skladby na harfu je dobrý nápad. K lyrické náladovosti cyklu a zvláště k impresionistickým rysům prvního kusu V poledne se "éterický" zvuk harfy velmi pěkně hodí. Nahrávka: CD Jany Bouškové nazvané Má vlast, Supraphon 2021.
- Dědeček, Pavel a Anatol Provazník: orchestrální úprava klavírního cyklu Jaro, op. 22 a. Jaro sice může k orchestrální realizaci svým vzletným výrazem vybízet, ale autoři této nepříliš zajímavé úpravy nemohli dosáhnout Sukovy invence v instrumentaci. Rozpor mezi jejich řešením a Sukovou inspirací je nápadný a účinku díla škodí. Nahrávka: Radioservis, Jaro a Pohádka léta, SOČR, řídí Josef Hrnčíř.
- Hybš, Václav: úprava Vesnické serenády pro sólové housle a orchestr. Sukův vnuk, houslista Josef Suk, ve spolupráci s Václavem Hybšem nahrál výběry drobných skladeb známých autorů v populárních úpravách. Vesnická serenáda se tu dočkala nenásilné úpravy v koncertní kus pro housle a orchestr. Nepostihl ji tu naštěstí týž osud jako řadu jiných skladeb, ve kterých aranžér použil i prostředky popu. O to hůře dopadla úprava Písně lásky, kterou přeměnil v podstatě v popovou písničku beze slov s typickými banálními prostředky soudobé populární hudby, jako je mechanický rytmus bicích, a vytvořil tak krajně kýčový produkt. Zmiňuji se o ní jen mimochodem, protože takovéto snobské žánrové paskvily by měly raději zůstat v propadlišti dějin. Instrumentace Vesnické serenády je zato půvabná. Nahrávka: Supraphon, Vyznání lásky, 1986.
- Koncz, Stephan: úprava Písně lásky, op. 7, č. 1 pro sólové housle a orchestr. Na rozdíl od Otmara Máchy si tento aranžér přizpůsobil kompoziční fakturu k obrazu svému. Jeho úprava možná přibližuje skladbu vkusu některých současných posluchačů, ale nepřibližuje posluchači Suka, jeho inspiraci, kterou ruší dokomponovanými protihlasy a podobnými "invenčními", ve skutečnosti otřepanými prostředky. Na vydaném CD s mladou norskou houslistkou Eldbjørg Hemsing je to naštěstí jen přídavkový kus k velmi zdařilým interpretacím Dvořákova houslového koncertu a Sukovy Fantazie g moll. Vydavatel CD: BIS, 2018; Antwerp Symphony, řídí Alan Buribayev.
- Leopold, Bohuslav: úprava menuetu ze Suity pro klavír, op. 21, pro komorní orchestr. Houslista, kapelník, aranžér a skladatel Bohuslav Leopold podobně upravil pro populární koncertní produkce více skladeb (např. Smetanovu polku Venkovanka, kde použil i saxofony). Úprava vyšla roku 1936 u Mojmíra Urbánka.
- Mácha, Otmar: orchestrální úprava Písně lásky, op. 7, č. 1. Skladatel Otmar Mácha instrumentoval Sukovu skladbu na vysoké úrovni a dovedně využil k jejímu ztvárnění charakteru jednotlivých nástrojových skupin. Problémem může být dojem, že zvuk velkého orchestru nezachovává intimitu vlastní klavírní lyrice, ve které je poetika této skladby zakořeněna. A to i v gradacích, na kterých je krásné, že jsou svěřeny sólovému hráči a jeho přednesovému citu, nenahraditelnému efektem orchestrálního tutti. Nahrávka: Supraphon, Slavné české maličkosti, 1986, FOK, řídí Václav Smetáček.
- Mácha, Otmar: úprava Písně lásky, op. 7, č. 1 pro sólové housle a smyčcový orchestr. Z orchestrálních úprav Písně lásky dostupných na CD tato díky obsazení asi nejvíce zachovává intimní ráz skladby, navíc příhodně upomíná na Sukovu Smyčcovou serenádu Es dur zkomponovanou ve stejném období. Symfonická úprava má pochopitelně zase výhodu větší barevnosti ztvárnění jednotlivých myšlenek. V doprovodu nepoužil Mácha žádné rušivé dezinterpretující ani kýčové prvky. Nahrávka: Supraphon, Violin Magic, 2004, sólo Gabriela Demeterová, Czech Philharmonic Collegium, řídí Jan Chalupecký.
- Sukovy drobné skladby v úpravě pro housle a klavír se řadí ke vděčným kusům typu koncertních přídavků či skladbiček pro studenty houslí. Patří mezi ně Píseň lásky, Nad spícími děcky z klavírních Ukolébavek (upraveno pod názvem Melodie s vynecháním středního dílu skladby), Melodie (původně pro dvoje housle), Lístek do památníku (z roku 1895), Bagatela, Vesnická serenáda a Večerní nálada z Letních dojmů. Jako drobný kus pro housle a klavír se hrává i houslové sólo ze suity Pohádka. Píseň lásky upravil houslista Jaroslav Kocian, jiné úpravy vytvořil skladatelův vnuk Josef Suk, některé také nahrál pro Supraphon. Několik těchto úprav vydalo nakladatelství Bärenreiter. Píseň lásky, op. 7, č. 1 hrál například i světově slavný houslista Henryk Szeryng - viz zde.